První den
Když jsme tam přijeli, byly skoro všechny lodě už nachystané. Vyndali jsme mou loď a dali do ní plachtu s číslem CZ 661. Moje kamarádka tam nebyla, ale to mi ani nevadilo. Teď ještě vypsat přihlášku a už zvoní zvonec, strejda Polda píská a řve: "Všichni na vodu!". Nejdříve startují Laseři, potom Evropy a nakonec my, Opťáci. Když jsme úspěšně odstartovali, vyjeli jsme všichni na pravobok. Skvěle jsme obeplula bílou i modrou bójku.

Teď už jen zbývá červená. Oddychla jsem si, jelikož vedoucí loď byla moje. Teď už jen cíl. Když se ke mně zezadu začala přibližovat loď s jménem "Orka", ale už mne nestačila dohnat. První rozjížďku jsem vyhrála. Za cílem jsem se otočila a jela k molu na kterém už čekal můj táta a mával na mne. S úsměvem jsem mu ukázala vztyčený palec. Sotva jsem si odpočinula, zaslechla jsem známý zvuk zvonění, pískání a volání. Rychle jsem zahákla otěže a táta mne odstrčil od mola. "A sakra!" Začalo trochu více foukat, ale pořád to ještě bylo snesitelné. A taky proč bych to vzdávala předem, když závod ještě skoro ani nezačal. Mimochodem, hraje se přece o jedovnického kapra a spoustu dalších krásných cen. Asi po hodině jsem se vrátila na břeh s dalším vítězstvím v kapse. "Dnes mám asi dobrý den." Řekla jsem si. Když jsem poté vyhrála ještě další dvě rozjížďky, málem jsem skákala až do nebe. Cestou domů byla už skoro tma. "Pokud mne štěstí neopustí ani zítra, mám šanci vyhrát celý závod." pomyslela jsem si.

Druhý den
Po vydatném spánku jsme se nabalili a nasedli do auta. Zastavili jsme a já jsem ji běžela otevřít. Sama jsem to nezvládla a tak mi pomohlo několik ochotných jachtařů. Podívala jsem se na hladinu a spatřila celkem velké vlny, protože foukal silný vítr. Však některé lodě ani nevyjely. Téměř všichni co se přece jen odvážily na vodu se vzápětí cvakly, což v jachtařském nářečí znamená, že se převrátili. Jedna z mých kamarádek se zařadila mezi "mokré" ještě před startem. Silný vítr nás hnal kupředu. Moje loď se začala naklápět, ale já jsem bleskurychle začala vyvažovat a zabránila větru aby mne otočil. Tuto rozjížďku jsem se docela bála, ale i ta pro mne skončila celkem dobrým druhým místem. Vítr začal opadat teprve když jsme startovali druhou rozjížďku tohoto dne. Opět jsem dojela první. "Hurá, rozhodčí dává pokyn k návratu na břeh." Jsem první v celém závodě! Rozhodčím chvíli trvalo vyplňování diplomů. Pak jsem se dočkala. Když vyhlásili třetí a druhé místo, řekli "A na prvním místě se umístila Anna Holyszewská." Šla jsem si stoupnout na nejvyšší bednu. Pořadatelé mi podali diplom, velký batoh, nanuk, nafukovací míč. Nakonec mi na krk pověsili velkou medaili. Živého kapra jsem si musela sama chytnout v pramici naplněné vodou. Bylo to velmi obtížné, ale i tuto poslední překážku jsem zdolala. A tak odjíždím ze závodů "O jedovnického kapra" velmi spokojena.